S designovaným uměleckým ředitelem Markem Šulcem, jenž od Vojtěcha Stříteského přebírá dramaturgickou štafetu Smetanovy Litomyšle, jsme se sešli dopoledne 2. července a povídali jsme si o dosavadním průběhu letošního ročníku, o projektech, které ho nejvíce zaujaly, i o plánech na příští rok.
Smetanova Litomyšl pomalu končí. Čím byl letošní ročník výjimečný?
Byl výjimečný z mnoha hledisek. Festival byl nejrozsáhlejší ve své historii, a to jak počtem dní, tak nabídkou oper, koncertů, projektů a akcí. Měl za cíl představit místního rodáka jako skladatele a člověka a já pevně doufám, že se nám to podařilo. Vnímal jsem pozitivní ohlasy na kompletní provedení Smetanových oper. Zazněla jeho známá díla v nových úpravách, ať už v rámci zahajovacího koncertu, velkého projektu PhilHarmonia Octet a Martina Hyblera nebo při večeru, kdy jsme slyšeli Smetanovu klavírní tvorbu v podání osmi klavíristů hrajících na čtyři klavíry. Jeho hudba si, v tomto roce obzvlášť, zaslouží stálou pozornost a letošní ročník to rozhodně potvrdil.
Jak byste charakterizoval dosavadní průběh letošního ročníku?
Snad to nebude znít příliš optimisticky, ale jsem nadšený! Doteď se všechny projekty výborně vydařily. Kromě tří sólistů, které jsme museli z důvodu hlasové indispozice rychle nahradit, se všichni interpreti představili ve vynikající formě a bylo znát, že je pro ně hostování na našem festivalu velkou ctí. Kromě uměleckých výkonů chci zmínit i hladký průběh z organizační a technické stránky. Opět jsme se museli potýkat se všemi výzvami, které nám přináší provizorium Festivalové haly, ale troufám si říct, že letošní příprava haly, vylepšení akustiky, scénografie, úprava hlediště, to vše dalo vyniknout dílům, která jsme divákům v letošním roce nabídli. Vedle toho mě těší menší koncerty. Ať už to byly koncerty v piaristickém chrámu, které opět letos dokázaly, jak hluboká je duchovní hudba, nebo komorní koncerty v jízdárně. Vždy jsem se ale také snažil zajít do Festivalových zahrad. Pro mě je to součást festivalu, která dokazuje, jak lidé všeho věku, vyznavači různých hudebních žánrů jsou zkrátka rádi za možnost být spolu na trávníku, relaxovat, zasmát se, poslouchat. Je to pro mě vždy radost. A už jen procházka z jedné strany zahrad na druhou mi vyloudí lehký úsměv na rtech. Neskutečně spokojený jsem byl s našimi diváky a posluchači. Zažili jsme během toho dlouhého měsíce chladné dny, momenty silného deště a bouřky i nesnesitelné vedro. Nic z toho neodradilo návštěvníky přijít a přes všechny obtíže a nepřízně setrvat na opeře, která nebyla většinou kratší než tři hodiny. Můj obdiv za to mají všichni. A když už jsem u toho obdivu, mají ho také všichni, kdo se na letošním ročníku podíleli a podílejí – od techniků, produkčních, uvaděčů a uvaděček, přes kolegyně a kolegy, kteří se starají o vstupenky, ubytování, občerstvení, účetnictví, marketing i společenské akce až po řidiče a recepční. Při tomto obecném výčtu jsem určitě na někoho zapomněl. Bez práce každého jednoho z nich a velké výdrže by ovšem festival nebyl možný, a proto bych jim za jejich nasazení chtěl na tomto místě opravdu upřímně poděkovat.
Mohl byste vybrat pět pořadů, které vás za první čtyři týdny festivalu nejvíce zaujaly?
Není to snadné, jako člen festivalového týmu bych měl říct, že to byly všechny naše akce, ale vyberu ty, které mě opravdu silně zasáhly. Libuše – projekt, který před mnoha lety společně vymysleli Vojtěch Stříteský a Jakub Hrůša – obrovský počin ve festivalové dramaturgii, koncertní provedení v interpretační konstelaci, která se zkrátka neděje denně. Josef Špaček a jeho kompletní sólový Bach – je těžké hledat správná slova. Byla to pro mě naprosto perfektní ukázka špičkové techniky, skvostné muzikality a osobní pokory. Dvě vdovy „nový pohled“ – projekt, u kterého jsem byl od jeho samého začátku. Velká festivalová koprodukce s britskými partnery a italským inscenačním týmem. Nikdo z nás předem netušil, jak to vše dopadne. Bylo mnoho „porodních bolestí“, ale když jsem viděl tzv. hlavní oblékanou zkoušku, věděl jsem, že to bude fungovat. A za dva dny nato vše potvrdilo i publikum. Pro mě osobně to byl důkaz, že inscenovat Smetanovu operní tvorbu se svěžím a zároveň velmi citlivým přístupem má obrovský smysl. Prodaná nevěsta – osmnáct let stará brněnská inscenace Ondřeje Havelky, která na sobě nemá ani smítko prachu. Kéž by všechny režie byly takové! Vtipné, skvěle zazpívané a zahrané, herecky parádní. Úžasná srozumitelnost, hravá komunikace s publikem. Za mě operní komedie, jak má být. A to připomínám, že během odpoledního představení bylo ve Festivalové hale víc než 30 stupňů. Medaili si zaslouží i publikum! Její pastorkyňa – v záplavě Smetanovy hudby další důkaz, že česká opera má v divadelním světě své podstatné místo. Výborné výkony hlavních představitelů, ale i menších rolí. Stejně tak vynikající čeština švýcarské Kostelničky Claude Eichenberger.
Příští ročník Smetanovy Litomyšle už bude ve vaší režii. Na co se můžeme těšit?
Na festival, který se vrátí do svého tradičního časového rozsahu. 14. června otevřeme 67. ročník zahajovacím koncertem a Velké finále se uskuteční 6. července. Všichni v týmu věříme, že se společně s diváky vrátíme s velkými koncerty a operou na II. nádvoří Státního zámku Litomyšl. Je to pro nás po skončení letošního ročníku ten největší úkol. Vedle symfonických koncertů a tří národních divadel z celého Česka přivítáme špičkové interprety i v rámci koncertů komorní a duchovní hudby. Pozveme návštěvníky do tanečního světa a necháme ho působit v širokém žánrovém spektru. Domácí hudební hvězdy si budou podávat ruce s těmi zahraničními. Nechci prozrazovat konkrétní jména jednotlivců nebo souborů, ale věřím, že můžu slíbit tu nejvyšší interpretační úroveň.
Jaké by mělo být v dramaturgické rovině obecné směřování festivalu?
Je pro mě jako pro budoucího festivalového dramaturga nesmírné štěstí, radost a velký závazek zároveň navazovat na skvělou a významnou práci Vojtěcha Stříteského. Právě on vybudoval dramaturgicky velmi silnou a úspěšnou festivalovou značku. Festival se rozhodně nebude ubírat dramaticky jiným směrem, než jaký je doposud. Společně s ředitelem festivalu Michalem Medkem chceme nabízet divákům vytříbený mix oper, symfonických a vokálních koncertů, hudbu duchovní, komorní, velmi starou i současnou. Při dlouhodobém plánování myslíme na velké operní počiny, ale stejně tak myslíme na dětské posluchače. Přál bych si, aby si lidé z Litomyšle odnášeli silné a hluboké zážitky. Aby se zasmáli, dojali se, aby měli chuť se během hudby na sebe podívat nebo chytit za ruku. Aby společně s dalšími lidmi sdíleli tu nekonečnou sílu hudby a slova. A není podstatné, jestli to bude na zámeckém nádvoří, v chrámu, v zahradě nebo na náměstí.
Luděk Březina
