Bez Vojtěcha Stříteského si Národní festival Smetanova Litomyšl nelze představit. Profesně je s ním spjat od roku 1983, v roce 1992 se stal jeho uměleckým ředitelem a dramaturgem. Letos, kdy slavíme významná výročí české hudby a projektem Smetana200 připomínáme osobnost a dílo tohoto tvůrce, vrcholí i působení Vojtěcha Stříteského na Smetanově Litomyšli. Nechme se touto nanejvýš povolanou osobou provést minulostí festivalu i jeho letošním ročníkem.
Kdyby byla Smetanova Litomyšl vaše nejvzácnější přítelkyně, jak byste charakterizoval váš vzájemný vztah?
Přirovnal bych ho ke vztahu, z nějž už vyprchala mladická divokost a zamilovanost, ale po těch čtyřiceti, přesněji padesáti letech, co jsme spolu, se vyvinul v láskyplné přátelství plné porozumění. Mám za to, že opravdu vím o festivalu, jeho organizaci i jeho návštěvnících dost na to, abych mohl říci, že mu rozumím. A festival zároveň dlouhá léta formuje i mě. Náš vztah prošel vývojovými etapami, tak jak to chodí, a dneska už můžu říct, že to je zralá láska. Tedy jisté smetanovské téma, vidíte.
Kdy jste se seznámili?
S touto dámou jsem se seznámil v roce 1974, když mi bylo dvanáct let, a v Litomyšli byla po osmi letech znovuobnovena tradice festivalu. Tenkrát jsem jako žák lidové školy umění hrál v dětském dechovém orchestru na vlakovém nádraží, kam přijížděl zvláštní vlak s umělci Národního divadla. Za odměnu jsme dostali volnou vstupenku do zámeckého amfiteátru, kde jsem viděl svoji první operu v životě. Byla to shodou okolností Prodaná nevěsta, kterou zde po padesáti letech letos uvidím znovu. Ale to už budu mít k festivalu samozřejmě jiný vztah. Je dobře, že se moje profesní festivalová éra může uzavřít v roce tak bohatém na významná jubilea. Další ročník už totiž připravuje můj nástupce Marek Šulc. A jak je známo, od loňska má festival i nového ředitele Michala Medka. Možná bychom tedy toto období mohli vzletně nazvat jako střídání generací.
Jak je dnes festival financován?
Máme ministerský grant, o který pravidelně žádáme, podporuje nás Pardubický kraj, jehož jsme tváří, samozřejmě si nás hýčká město i celá řada sponzorů – máme také silný Mecenášský klub, který se nově nazývá Smetanova družina, a je tu i příjem ze vstupného. Zkrátka jde o vícezdrojové financování, které je potřebné, protože ani jeden ze zmíněných segmentů by festival samotný nezaplatil.
Kam se od svých prvních ročníků festival posunul? Vyvíjel se od operního k festivalu mnoha žánrů?
I v sedmdesátých a osmdesátých letech se vedle oper občas hrály koncerty, které však stejně mívaly na programu operní árie a sbory a výjimečně to byla díla komorní. Bylo jasné, že jen s tím nevystačíme a budeme se muset postupně rozšiřovat. Ale tak, aby lidský hlas zůstal nejdůležitější složkou festivalu, tedy sólové i sborové zpívání, kantáty, oratoria a zejména opery. Poslední čtyři roky poněkud strádáme tím, že jsme byli dvě léta postiženi covidem a dvě léta musíme zápolit s rekonstrukcí Státního zámku Litomyšl. Teprve rok 2024 nás vrací zpět na vlnu, kdy jsme uváděli opery jako zásadní součást festivalu, a nesmírně rádi se k tomu vracíme. Odehrajeme všechna Smetanova jevištní díla, a nejen ta. Budeme hrát Janáčkovu Její pastorkyňu, Bodorové Quo vadis… Mám z toho velikou radost a jsem si jistý, že naši následovníci budou v té operní stopě jako hlavním trendu Smetanovy Litomyšle pokračovat.
Co pro letošní ročník chystáte?
V roce 2024 budou moci návštěvníci vybírat během třiceti dnů trvání festivalu z padesáti pořadů. To je vůbec nejvyšší počet v historii. K bohatosti a košatosti festivalu patří jakákoli dobrá umělecká forma – mám na mysli kantáty, oratoria, ale třeba i činoherní představení, komorní koncerty i koncerty duchovní a chrámové hudby. K tomu nabízíme nejméně stovku doprovodných akcí. Vždyť jen v rámci Smetanovy výtvarné Litomyšle bude probíhat na dvacet výstav a ve Festivalových zahradách se budou konat akce od rána do noci. Do rodiny Smetanovy Litomyšle přibyl nový bratříček – Smetanova poetická Litomyšl, kterou jsme prožívali už při stém výročí narození Jana Skácela. Myslím, že si lidé brzy zvyknou na to, že během festivalu narazí v ulicích Litomyšle na Poesiomat, pouliční recitaci a podobně. Z desetitisícového města se na třicet festivalových dnů stane takřka metropole. Stáváme se zkrátka přirozeným centrem oslav Smetana200.
66. ročník se koná od 8. června do 7. července a je zaměřený na smetanovské výročí. Co návštěvníky čeká a co je vrcholem letošní festivalové dramaturgie? Je to komplet osmi dokončených Smetanových oper?
Všechny Smetanovy opery zazní, myslím, na jednom místě ještě v Ostravě a Plzni. V Litomyšli ale budou opravdu ve velké koncentraci, protože začínáme 13. června představením Dvou vdov a operní řada vyvrcholí 2. července, kdy uvedeme Hubičku. Je to poprvé v historii festivalu, kdy během šestnácti dnů u nás zazní celý operní Smetana. Jsme šťastní, že se to povedlo! Smetanovo operní dílo budou interpretovat soubory z Prahy, Brna, Ostravy a Bratislavy, brněnský Dalibor navíc vznikl v koprodukci s Velšskou národní operou, v režii Davida Pountneye a za řízení Tomáše Hanuse. Smetana se u nás objeví v mnoha formách – budeme hrát i jeho tvorbu komorní, sborovou a kantátovou a samozřejmě symfonickou. Festival vyvrcholí Velkým finále – provedením Mé vlasti Českou filharmonií, kterou bude dirigovat Tomáš Netopil.
Iniciuje Smetanova Litomyšl nějaké nové skladby?
Na festivalu se uskuteční premiéry, kterými chceme obohatit budoucí koncertní život. Například na úvodním koncertě s Českou filharmonií a Jakubem Hrůšou bude hrát houslista Jan Mráček Smetanovu skladbu Z domoviny, původně určenou pro housle a klavír, kterou jsme nechali upravit pro housle a orchestr. PhilHarmonia Octet pro nás připravuje premiéru celého cyklu Má vlast v komorním dvanáctičlenném složení. Skladatel Jan Jirásek píše na moje libreto ke 150. výročí narození Karla Hlaváčka melodram pro recitátora, hoboj a smyčcové kvarteto. Festival nežije jen hudbou minulosti, snažíme se soustavně přinášet i nová témata a nové koncertní možnosti. Zazní u nás hudba sedmi století. Například jsme pozvali světoznámý belgický vokální soubor Huelgas Ensemble, který bude zpívat také hudbu rané renesance.
Atmosféru Smetanovy Litomyšle okoření i mladí interpreti…
Každoročně v Litomyšli pořádáme koncert Stipendijní akademie MenART, kde vystupují nejlepší absolventi daného ročníku. Letos už některé z nich můžeme zařadit do hlavního programu. Spojili jsme čtyři virtuosy – Iva Kahánka, Martina Kasíka, Igora Ardaševa a Renátu Lichnovskou – se čtyřmi velkými nadějemi české klavírní školy – Norou Lubbadovou, Klárou Gibišovou, Denisem Stefanovem a Janem Schulmeisterem, kteří budou hrát skladby pro dva nebo čtyři klavíry na osm nebo šestnáct rukou. Existují Smetanovy skladby, které on sám upravil pro šestnáct rukou, z našeho popudu vzniknou nové úpravy Vzpomínky na Plzeň nebo Jiřinkové polky.
Jak myslíte na mladé posluchače?
Velice se snažíme o nenásilnou výchovu nejmladší a mladé generace. Proto třeba letos ve Smetanově domě dvakrát uvádíme Hurvínka, co prodává nevěstu… A po tomto zážitku mohou rodiče vzít své ratolesti i v sobotu 29. června na odpolední inscenaci Prodané nevěsty v režii Ondřeje Havelky, která je – oproti večernímu představení – upravená právě pro rodiny s dětmi. A takhle to jistě bude pokračovat, protože tahle cesta dává smysl a naději do budoucna.
Koncerty se vloni konaly ve Festivalové hale. Kdy se festival vrátí na zámek?
Všichni věříme, že příští rok, v roce 2025. Festivalová hala má výhodu, že v ní nemusíte sledovat počasí. Zažili jsme mnohokrát, jak se narychlo zatahovala nad druhým zámeckým nádvořím střecha, nebo jak se zase rychle stahovala, protože hrozilo poškození větrem. Jsme si vědomi toho, že hala není zcela ideální, ale na druhou stranu je to v Litomyšli jediná možnost, kde nyní pořádat opery a velké koncerty. Ze zimního stadionu jsme vytvořili takový prostor, že na něj mnozí zůstali zírat doslova s otevřenou pusou. Ale upřímně – všichni se těšíme zpět na zámek!
Jaká je jednotící linka letošního festivalu?
Celý festival nese podtitul Naše vlast. Velice hrdě se tím hlásíme nejen k odkazu Smetanova cyklu Má vlast, ale také k historickým tradicím, ke kořenům naší země a lásce k vlasti. I proto upozorňuji na koncert, který se bude konat v neděli 30. června ve Festivalové hale a jmenuje se Naše vlast – Česká píseň. Na něm vedle sebe zaznějí Smetanova Česká píseň, finále České rapsodie Bohuslava Martinů, část Českého poutníka od Sylvie Bodorové, Hospodine, pomiluj ny z Dvořákovy svaté Ludmily a Janáčkovo Věčné evangelium. Tento program jsme sestavili, abychom pamatovali na naše duchovní kořeny, které v různých podobách přetrvávají až do našich časů. Abychom se měli kam a k čemu vracet, protože náš grunt je silný, jen na něj občas zapomínáme. Myslím si, že v téhle rozbouřené době je nesmírně důležité cítit ukotvení! Abychom se nepotáceli jako bárka a uvědomovali si a připomínali, že nejsme tak slabí, jak nám různí dezinformátoři zejména v posledním čase vnucují.
Alena Sojková
Rozhovor vyšel ve speciálu Mladého světa k 200. výročí narození Bedřicha Smetany.
