Říká se mu dramatický žalm, ale s trochou fantazie by to mohl být i duchovní muzikál. Král David obsahuje mnohá poslání i výzvy v souladu se starozákonními texty. V první řadě však apeluje na publikum pestrostí a bezprostřední nápaditostí, která z něj sálá s intenzitou božské inspirace. Zdá se, jako by při stále ještě mladém skladateli stál Hospodin, podobně jako při titulním hrdinovi díla.
Švýcarskému skladateli Arthuru Honeggerovi, který žil v letech 1892 až 1955, bylo právě devětadvacet roků, když dostal objednávku na hudbu k divadelní hře Le roi David od Reného Moraxe. Práce mu přišla i nepřišla vhod. Hudebně nejspíš nejserióznějšího člena a nejdůkladnějšího kontrapunktika skladatelské skupiny Les Six, u nás často označované jako Pařížská šestka, zaujalo téma i možnost zkomponovat bachovsky komplexní oratorium. Termín pouhých dvou měsíců se však zdál být nesplnitelný. Autor musel zapomenout na představy o Bachovi, které měl původně na mysli. Sám později vtipkoval, že si nakonec vzpomněl na Julese Masseneta – populárního autora velmi působivých, leč poněkud eklektických skladeb.
Vážná hra do uvolněného světa
Dějová linie díla vychází z první a druhé knihy Samuel, která „nám povídá, jak na žida přišla veliká bída“. Vznešený příběh prvních králů Izraele se v obecném povědomí vesměs smrskl na historku o Davidovi a Goliášovi, s níž operuje i slavná píseň trojice Ježek, Voskovec a Werich. Narážka na její text nepřipomíná jen popularitu námětu, jenž po staletí inspiroval řadu uměleckých žánrů od malířství po literaturu. Reflektuje také jeho průnik do zábavné oblasti, která se v době mezi světovými válkami stávala rovnocennou konkurencí takzvaně vážného umění.
S první světovou válkou jako by se definitivně rozpadly postupně se uvolňující jistoty. Umělecké směry i obecný vkus se nekontrolovaně rozlily do nepřehledného řečiště, které nahradilo dosavadní, alespoň rámcově sjednocený tok. S afroamerickou vojenskou jednotkou Harlem Hellfighters vyplul už roku 1917 z New Yorku do Francie nefalšovaný autentický jazz. Lidová a populární hudba přestávala být něčím, co je potřeba umělecky co nejdůkladněji stylizovat a přetavit k nepoznání.
Mladá poválečná hudba se ke všem zdrojům sršícím novými rytmy, harmoniemi i nebývalou energií vehementně hlásila s radostným nadšením, které se už vzpamatovalo z Velké války i epidemie španělské chřipky, a Velkou hospodářskou krizi mělo ještě daleko před sebou.
Paříž byla stále hlavním městem západního světa, v němž kromě Šestky působil také Bohuslav Martinů či Igor Stravinskij. K tamní hudební scéně vzhlížela z českého prostředí nastupující skladatelská špička: Pavel Haas, Jaroslav Ježek, Hans Krása, Erwin Schulhoff, později Vítězslava Kaprálová, Gideon Klein a další.
Starozákonní předchůdce mesiáše
Když Honegger v únoru až dubnu 1921 komponoval dvacet sedm vět Krále Davida, nemohl se při tak rychlé práci vymanit z módních vlivů doby – spíš sahal po všech, které byly k dispozici. Zřejmě jen autorův neselhávající smysl pro stavbu dramatu a jeho proporce způsobil, že se dílo nejen nerozpadá na jednotlivé kousky, ale naopak až nepochopitelně drží pohromadě.
Nezpůsobuje to ale kontinuální bachovská vlna jako v Matoušových pašijích, která všechny unáší svým nekompromisním způsobem. Na mysli vytane spíš Mesiáš od G. F. Händela, který udržuje posluchače v nadšeném očekávání každého dalšího čísla. Oslnivé sborové pasáže a krátké orchestrální mezihry se střídají s intimními sólovými výstupy. Střídání kontrastních afektů připomene barokní operu a vzbuzuje lítost, že Honegger nenapsal Krále Davida jako plnohodnotné jevištní drama.
Nahrává tomu i mluvená role vypravěče, která rámuje hudební čísla do alespoň přibližně souvislého příběhu. Autoři se tu obraceli spíš k tradici lidového divadla než velké opery, i když požadavky na obsazení nejsou zrovna skromné. Nová instrumentace díla pro koncertní provoz z roku 1923 vyžaduje symfonický orchestr a smíšený sbor, čtyři sólové hlasy, vypravěče a herečku. Král David má ale dramaturgicky mnohem blíž ke Hrám o Marii či první verzi Řeckých pašijí než k pozdně romantické přepjatosti a rozmáchlosti.
Naprostá většina čísel nepřesahuje stopáž stručné hitové písničky, pestrost a bezprostřední účinek díla by z něj mohly udělat i vzdáleného předchůdce rockové opery Jesus Christ Superstar. Ne snad, že by šlo o přímou inspiraci, ale o podobný typ inspirovanosti a neotřelého uchopení duchovního námětu určitě ano. Koneckonců Ježíš Kristus coby křesťanský mesiáš pochází podle Matoušova a Lukášova evangelia z přímé linie Davidova rodu.
Příběh oddanosti, zneužití moci i naděje
Postava krále Davida se proplétá příběhy a mýty v mnoha podobách, reflexích a odkazech. Někdy přímých, jindy ne zcela zjevných. Honeggerovo oratrorium se mu navzdory stručnosti věnuje vcelku zeširoka: od příchodu k vojsku předchozího krále Saula, přes Davidovo pomazání a nástup na trůn, až k jeho selhání, následnému pokání a korunovaci jeho syna Šalamouna.
Ze tří prvních izraelských králů zaujímá David nejvýznamnější pozici – jako sjednotitel Izraele se stal pravzorem i pro císaře Svaté říše římské a Byzance. K Saulovi však přišel jako pastýř ovcí a český překlad bibilického textu zmiňuje i ony homolky, které z velké dálky nesl svým bratřím. Jako by se v něm skrýval i archetyp „českého Honzy“ coby člověka, který vyrazil daleko do světa s uzlíčkem buchet. Nikdo s ním nepočítá, protože své schopnosti zatím prokazoval jen o samotě při ochraně svého stáda. V Čechách také není složité vidět v Davidovi předobraz Přemysla, který přesídlil na Vyšehrad přímo od pluhu.
K pomazání Davida na krále dojde i přesto, že nepochází z rodu svého předchůdce Saula, který navíc má vlastní syny. Saul se ale odvrátil od Hospodina a podobně se to později stane i Davidovi, když cizoloží s Betsabé a dá zabít jejího manžela. Jeho příběh vícenásobně připomíná, že oddanost božímu zákonu je důležitější než přízeň lidí – David sjednotil Izrael navzdory tomu, že za ním původně z jeho dvanácti rodů stál pouze jeden. V pozemském plahočení to může připomenout i korporátní kulturu, v níž podpora přímých nadřízených hraje významnější roli než přízeň zaměstnanců. David je ale vyslancem nejspravedlivějšího nadřízeného, jehož vůli není radno se protivit.
Není to zkrátka pouhý chlapec, který přemohl obra. Ostatně poté, co trefil Goliáše kamenem do čela, vzal jeho meč a usekl mu hlavu. Bez ohledu na Hospodina musel mít pořádnou fyzickou sílu – jen se o ní nevědělo.
Zvítězil lev z pokolení Judova
Oratorium Král David patří k nejpopulárnějším Honeggerovým dílům (vedle symfonických vět Pacific 231 a Rugby či lyrického mystéria Jana z Arku na hranici). Zhudebněný příběh biblického krále se držel na výsluní i po druhé světové válce, kdy obliba meziválečných neoklasiků poněkud upadala.
Sám David byl však také velký žalmista a připisuje se mu autorství mnoha duchovních zpěvů, ať už ke společným chválám a nářkům či k individuálním vyznáním. Sám se tak stal nejen ústřední postavou, ale také vzdáleným spoluautorem díla o sobě samém. Zatímco vypravěč se vesměs drží Samuelových knih a občas hovoří Davidovými ústy, sbory a sóla vycházejí navíc ze žalmů a proroctví, jimiž komentují běh událostí.
Na počáteční pomazání Davida králem navazuje altové vyznání „Hospodin je můj pastýř“. S plavovlasým Davidem zůstává boží duch a sbor chválí jeho sílu, která je nad všechny nepřátele. Po porážce Goliáše a pelištejského vojska sbor oslavuje Saulovy pobité tisíce a Davidovy desetitisíce. Saul začíná na mladého a úspěšného Davida žárlit, žalmista se však ničeho nebojí a důvěřuje Hospodinovi. První část pak vrcholí vyvoláváním ducha proroka Samuela a Davidovým nářkem nad smrtí Saula a jeho synů v bitvě na hoře Gilboa.
Druhá část oslavuje Davidův nástup na trůn, sopránový anděl mu zvěstuje, že stavitelem chrámu nebude on, ale až jeho syn. Rozsáhlé závěrečné aleluja zní ozvěnou starých polyfonií, které Honegger mistrně ovládal.
Ve třetí části David hřeší s Betsabé a přivolává na sebe boží hněv. Vzbouří se proti němu jeho syn Abšalom, David prchá z Jeruzaléma, soprán a ženský sbor naříkají slovy proroka Izajáše. David se obrací zpět k Hospodinovi, prorok korunuje jeho syna Šalamouna. David umírá za zpěvu anděla o květině, která vzejde z obnoveného kmene a její vůně naplní všechny národy dechem života.
Oratorium či dramatický žalm Le roi David (Král David) od Arthura Honeggera uvede festival Smetanova Litomyšl 15. června 2025 na zámeckém nádvoří. Účinkují sopranistka Kateřina Kněžíková, altistka Helen Charlston, tenorista Dovlet Nurgeldiyev, v mluvených rolích Vladimír Polívka a Anna John Schmidtmajerová, Pražský filharmonický sbor a orchestr Prague Philharmonia. Provedení řídí Lukáš Vasilek.
